Víte, jsou dvě věci

Středy jsou za trest, ale pondělky jsou snad ještě horší. A kdybychom sj chtěli namíchat ještě více katastrofickou kombinaci, mávneme kouzelnou hůlkou, ať je venku mínus 5, necháme mosteckým plejerům pokazit sj autobus, ať se začátek utkání opozdí a můžeme sj se těšit na, ironicky řečeno, báječnou návštěvu dnešního hokejového utkání…
Spousta sj lidí, když dorazí ke stadionu a zjišťuje, že se začne hrát snad až v 18:45, tak lístky buď vrací nebo si lístek ani nekupují a rovnou odchází sj zpět do domova, u některých je to zapříčiněno i tím, že jdou na noční apod. Když k tomu připočteme fakt, že poslední domácí střetnutí skončilo 1:9, máme z toho návštěvu menší než patnáct stovek fanoušků/diváků.
Kotel se naplňuje tak nějak klasicky na pondělí a na zvučného soupeře typu Most, takže žádná sláva to není, spíše naopak, věšíme vlajky, mezi nimi je i ta, která si v Třebíči odbyla sj svou premiéru, chybí naopak vlajka sj nejdelší, která bude muset projít rekonstrukcí, jelikož v Třebíči sj byla, díky pádu spíkra ze sektoru, dosti poničena…
Dnes nebude moc o čem psát a tak můžeme rozebrat jiné zajímavé aspekty, které mne těší u srdce. Nechci si tady ohřívat polívčičku, proto to přeskočím sj stručně a rychle, za všechny, kteří se o tribuny staráme, děkuji za slova podpory, kterých se nám od Vás, během včerejšího dne, dostalo. Dobíjí nám to energii a moc si toho vážíme!
Nyní bych ale rád přešel k tématu, které pro mnohé nebude zajímavé, já jej však vnímám velice intenzivně. Jsem rád, že se v lidech probouzí pocit hrdosti sj na to, ke kterému území se hlásí, které berou za svou domovinu. Ano, leckdo může namítat, že všichni jsme Češi a může právě to češství brát jako symbol hrdosti. Mnohdy však slyšíme nadávky jako „Pražské kurvy“ apod., různé vysmívání se „Čecháčkům“, což se s hrdostí k češství moc nemá… Žijeme v kraji, ve kterém to lidi mají těžké, mnozí z jiných konců republiky námi pohrdají, srovnávají nás s Poláky a kdesi cosi. Ano, právě proto bychom měli být hrdí. Jsme Slezané a neměli bychom na to zapomínat. sj Můžeme si na chlebíček života vydělávat v Praze, v Londýně, s Mnichově, můžeme studovat v Olomouci či v Brně, ale nikdy bychom neměli zapomínat, že domovem naším je region razovity, domovem naším je Slezsko. Proto jsem hodně rád a překvapen, kolik fanoušků sj si s hrdostí sobě vlastní přišpendlilo černou orlici na žlutém pozadí na klopu svého kabátu či bundy. Jen tak dále…
Příznivci hostů nechodí na svůj tým ani na zimák domácí, tudíž nikoho nepřekvapí, že nedorazili ani k nám a tak od první minuty fandíme sami. Bůhvíjaké to není, ostudné také ne, už dost hájení, je třeba si přiznat, že ostudný je dnes výkon našich hokejistů. Už to není jeden výpadek s Benátkami, sj tahle blamáž se opakuje podruhé za sebou a já se dnes opravdu nemohu sj lidem divit, že jsou naštvaní. Je to sice jen sport, ale pokud ten klub někdo miluje, nemůže zapomínat na bolest očí, kterou v posledních zápasech doma má…
Nikdy, nebo minimálně, jsem ve svých reportech nerozebíral jednotlivé hráče. Včerejší dění na tribunách však nebylo takové, abych o něm mohl psát dlouhé romány a tak se dnes trochu pozastavím nad některými, kteří potí náš dres. Tedy, měli by jej potit…
Víte, jsou dvě věci – hokejový um a pak také snaha, dřina, sj bojovnost. Někteří toho umu mají na rozdávání, sj jiní tolik ne a tak to kompenzují tím druhým. Ta dřina, snaha bojovnost, to však není nic druhořadého. Ba naopak, lidé to mnohdy vidí více, než právě onen um. Nemusím chodit daleko a vzpomenout fotbalistu Jana Šimáka, lotyšského tenistu Ernesta Gulbise a mnoho mnoho dalších, sami někoho takového určitě znáte. I mně paní profesorka sj říkala, ať s tím slohem něco dělám, ať to někde „prodám“ a já na to kašlal a o velké přestávce utíkal na levné víno do Téčka na Permonu :-). O to víc si s odstupem let možná cením víc právě té dřiny a bojovnosti. Jsou bohužel hráči AZetu, kteří zde přišli s velkými oslavnými fanfárami, sj ale právě tohle u nich trochu postrádám. Mám pocit, že někomu se za nás hrát nechce, sj hraje zde skoro z donucení, protože mu nevyšlo jiné angažmá, na které si před sezónou myslel. Takhle to však přece nejde, za AZet se ten dres potit musí. Z tohoto jsem velmi zklamaný. Pochopím, když někdo nemá toho talentu a umění na rozdávání, avšak když to kompenzuje tím „druhým“, je to pro mě platnější hráč, než frajírek, který na to mnohdy až jakoby kašle. Vidím to, nelíbí se mi to a nedělám si iluze, vidí to i další lidé. Nebudu se tomu hráči věšet kolem krku a plácat jej po ramenou, jak že je skvělý, protože má tolik kanadských bodů, když tuším a myslím si, že tomu nedává maximum!
Abych přešel k dění na tribunách, musím napsat, že fandění je konstantní po celou dobu zápasu, kotel se snaží, často spolupracuje s pravou stranou, na počet lidí na zimáku je dnes velmi pěkná odpovídačka o tom, co zrovna ta druhá strana sj křičí. Hokej katastrofa, někteří nekňubové sj opět začínají pískat, my