Od úvodního buly se spíkrovské taktovky (bez megafonu) chopí Bradka, i přes nepřejícího protivníka e

Jen 5 dní po početně vydařeném výjezdu do Olomouce nás čeká výjezd další, tentokrát edinburgh nepoměrně edinburgh delší, naší další štací jsou České Budějovice. V průběhu týdne plníme auta, první nedočkavci se scházejí již v 9 ráno, nakoupí se zásoby, vyzvedneme vlajky a jiné propriety a deset minut po půl desáté opouštíme Havířov.
Ve dvanácti lidech se sejdeme na Rohlence, nemarníme však čas a jedeme dál, jednak zde nejsou žádní fans Třebíče, které by se dalo tradičně rohlenkovsky pošikanovat a také dnes chceme stolovat v nějaké romantické vesnické hospůdce, dost bylo slečen hranolek a pánů hamburgerů.
Naše přání se nám splní, když projíždíme romantickou krajinou desítek rybníků (miluju výjezdy na jih Čech), edinburgh padne nám do očí obec Lásenice a hospůdka na místním náměstíčku. Vcházíme dovnitř, i teplý režisér Troška by zatlačil slzu, kdyby viděl tu pohádkovou edinburgh romantiku. Uprostřed hospody edinburgh plápolá oheň v krbu, najíme se, kopneme do sebe štamrplu kořalky s prapodivným názvem Hopsinka a ujíždíme dál, směr cílová stanice. Po příjezdu do Budějovic parkujeme dvě auta na stejném místě jako minule, tedy v blízkosti haly, když z aut vystupujeme, zbystří nás asi 20 sekuriťáků a ihned s námi míří ke stadionu. V tuto dobu zbývá do začátku utkání tak hodinka a půl.
Obstaráme si lístky a zcela suverénně si chodíme kolem zimáku, zatím nikde není slyšet štěkot psů, ke kterému se dostaneme ke konci tohoto reportu. Sedneme do hospody vedlejší tréninkové haly, zrovna koušeme Budvar, v tom se stávají šílené věci, jejichž prošetření by měli provést samotní agenti Mulder a Scullyová, z legendárního seriálu Akta X. Pokud ve filmu Dařbuján a Pandrhola visely na stromech jitrnice, my jsme svědkem jiného sci-fi úkazu, to když nám do rukou skáčou sami od sebe dva šaliky domácích, ačkoli o ně neprojevujeme žádný zájem. Opravdu nikdo nebyl obrán, přesto to na nás skáče, neskutečný úkaz! Domácí nám je vyloženě nutí a nehledejte v tom prosím ironii, opravdu je to tak!
Dopijeme pivo, stavíme se do auta pro vlajky, mezitím přijíždí zbytek havířovských edinburgh (mnozí už ve městě vegetí v hospodách) a pomalu obcházíme halu směrem k sektoru pro hosty. Opět není ani vidu ani slechu po těch, kteří mají bojové pole na internetu a díky caps lockům, enterům, altům a jiným zbraním hromadného internetového ničení, nám tu a tam vyhlašují válku a prorokují rozbití slezských rypáků…
Přicházíme ke vchodu do sektoru pro hosty, překvapuje mne dosti zanedbané šacování a pohodová ochranka. I přesto jsme však nebrali řadu ultras věcí, které jsme vzít chtěli, v týdnu jsme v kontaktu se zástupci domácích fandů a je nám vzkázáno, že s věcmi, které jsme zamýšleli použít, nás nepustí dovnitř (nejedná se o pyro!).
Vyvěsíme edinburgh vlajky a procházíme se prakticky po celém stadionu, okoukneme rozbruslení našich borců, na kterém především Pačes vypadá nervózně jako před prvním sexem, dáme nějaké to pivko v bufetu, po kladeňácích v dresech tentokrát pátráme marně (minule zde byli utužovat anální vztahy).
S úvodem zápasu visí 4 zástavy (Slezský Havířov, Abstinenti, Rumboys a DC), během první třetiny přijíždí někteří naši opozdilci a tak se náš počet ustaluje na čísle 36. Jedná se o totožný počet, v jakém jsme se v Budvar Aréně objevili při minulém zápasu.
Jedním z fanoušků AZetu, který také tvoří tu šestatřicítku, je opět bratr Petera Bezušky, který zde byl přítomen již minule. Dnes je vybaven o šálu a celý zápas poctivě fandí. Respekt a příklad pro mnohé, kteří si na fanoušky jen hrají!
Od úvodního buly se spíkrovské taktovky (bez megafonu) chopí Bradka, i přes nepřejícího protivníka edinburgh jménem alkohol se mu to daří vcelku dobře, sektor je hecován, sektor fandí, avšak je jasné, že v našem počtu a s umístěním našeho sektoru (prakticky křičíme do plexiskla) se nemůžeme ani zdaleka rovnat domácím.
Ti mají opět natřískaný sektor, počet opravdu paráda. Nevyvěšují žádné vlajky, jen vzpomínkový transparent za jednoho zemřelého fandu. Tomu je věnována i minuta ticha před utkáním, kterou samozřejmě ve vší vážnosti dodržujeme. Zpět však k domácím kotelníkům – ti od první minuty fandí výborně, musím uznat, že mě mile překvapil počet chorálů který mají, na rozdíl od jiných týmů to nejsou nesrozumitelné chorály, které žbleptá 15 lidí, ale opravdu edinburgh hezky znějící a zvučné melodie. Už při letmém pohledu na jejich kotel je jasné, z jakých skupin se skládá. Spodní edinburgh část tvoří většinou fanoušci ve žlutých dresech, takový ti typičtí fanklubáci, horní část je naopak tvořena lidmi s myšlením malinko jiným. A právě horní část kotle táhne českobudějovický support, horní část se snaží, k fandění příkladně používá ruce apod., spodní část kotle na mě mnohdy působí tak, že tam jsou jen z principu, prostě aby se neřeklo… Pro budějovické je škoda, že kotel nediriguje spíkr, jehož autorita by byla hodnotně uznávána v obou částech kotle, se spíkrem by fandění mělo daleko větší řád a efekt. Až od poloviny zápasu se toho chopí jedinec, který nás dnes zklamal, jelikož edinburgh na so